Barevná planeta

V rámci festivalu Bollywood proběhne projekce bollywoodského filmového hitu OM SHANTI OM.

Začátek filmu 14:00 hodin

OM SHANTI OM
Om Prakash Makhija je mladý umělec pracující ve filmovém průmyslu 70. let, který touží po tom stát se jednoho dne slavným hrdinou stříbrného plátna. Ale nic není takové, jak zpočátku vypadá... V duchaplné poctě bollywoodské kinematografii, která překvapuje nečekanými dějovými zvraty, tanci i reinkarnací a mistrně mixuje komedii s tragédií, se představí přes třicet bollywoodských hvězd nedávné minulosti a choreografka Farah Khan potvrzuje i svůj režijní um.

Indie – 2007 – DVD – 162 min.
režie: Farah Khan
hrají: Shahrukh Khan, Arjun Rampal, Kiron Kher, Deepika Padukone
titulky: Hindi, české a anglické titulky

Na letošní ročník festivalu Barevná planeta vybrala společnost Člověk v tísni následující filmy z festivalu JEDEN SVĚT 2010.

11:15 – 12:45 Hlad (90´)
12:50 – 14:00 Zemřít ukamenováním (70´)
14:00 – 16:45 Om Shanti Om (162´) - BOLLYWOOD
17:00 – 18:00 Já, moje romská rodina a Woody Allen (50´)
18:00 – 19:15 Kimjongilie (75´)
19:30 – 20:45 Barmský VJ (80´)

BARMSKÝ VJ/Burma VJ - Reporting from a Closed Country
Anders Ostergaard / Norway, Sweden, Denmark, UK / 2008 / 84 min.

V roce 1988 byl Joshua jako malý chlapec svědkem brutálního zásahu barmské vojenské junty proti demonstrantům, během něhož byly zabity více než tři tisíce lidí. Od té doby se rozhodl bojovat za demokracii. ?Vyzbrojen" malou kamerou a mobilním telefonem se společně s třemi desítkami dalších odvážných mladých Barmánců ze skupiny Democratic Voice of Burma rozhodl podrobně zachytit protivládní demonstrace v září roku 2007 a jejich surové potlačení. Záběry dramatických událostí z kamer těchto reportérů se objevily ve zpravodajství všech významných světových médiích a byly po určitou dobu jedinou možností, jak se svět mohl dozvědět o skutečné situa­ci v Barmě. Skrze detailní záznam práce Joshuy a jeho kolegů, kteří svou činností riskovali život, strhující dokument ukazuje nepopiratelný význam nezávislých médií v boji proti totalitní moci. Barmský VJ získal na loňském festivalu Jeden svět Zvláštní cenu Václava Havla. Letos byl snímek nominován na Oscara za nejlepší dokument roku 2009.

HLAD/Hunger
Marcus Vetter, Karin Steinberger / Germany / 2009 / 90 min.

Geneticky modifikované plodiny, technologický pokrok, globální oteplování a poptávka po surovinách. Svět počátku 21. století se dramaticky mění, a to tak, aby vyhovoval především potřebám bohatých. S touto změnou se v chudých zemích nadále zhoršuje už tak bídná životní úroveň. Zatímco v USA je největším problémem společnosti obezita, o pár tisíc kilometrů dál na jih, na Haiti, jsou lidé tak chudí, že musí prodávat vlastní děti do otroctví a k obědu jedí koláče z bláta. Ještě dále, v Brazílii, pokračují nenasytné dřevařské společnosti za přihlížení zkorumpovaných politiků v kácení amazonských pralesů a přispívají tak ke klimatické změně. V jejím důsledku dochází k častějším smrtícím obdobím sucha v subsaharské Africe. Masajům v Keni tak bez dešťové vody zbývá jenom žízeň a hladovění. V Indii zase tisíce farmářů uvěřily krásným snům o geneticky modifikované rýži a vrhli se do propagovaného experimentu. Jenže když nezaprší, nesklidí ani to, co měli dříve. Kdo nemůže splácet dluhy, volí raději sebevraždu. Film Hlad přináší detailní a šokující pohled na osudy komunit a konkrétních lidí, kteří se na třech kontinentech ocitli v pasti současných mezinárodních poměrů

KIMČONGÍLIE/Kimjongilia
N. C. Heikin / Korea / 2009 / 75 min.

Severní Korea je bezesporu nejizolovanější zemí světa. Totalitní režim zde již šedesát let zavírá své obyvatele do koncentračních táborů za sebemenší prohřešky: stačí zmačkat noviny, na nichž je vyobrazen otec zakladatel Kim Ir-sen nebo jeho syn, současný vládce Kim Čong-il. Ačkoli se i pouhý pokus o útěk z těchto táborů trestá smrtí, každý rok se o něj řada vězňů pokusí. Díky hrstce z nich, kterým se podaří uniknout a z níž se někteří objeví i v dokumentu, se svět dozvídá o hrůzné podobě života v komunistické Severní Koreji. Jejich silné a alarmující svědectví o milionech obětí hladomoru v devadesátých letech, severokorejských dívkách skrývajících se v Číně, které jsou nuceny k prostituci, či o závislosti tamní ekonomiky na práci vězňů výmluvně kontrastují s propagandistickými televizními pořady posilujícími obludné rozměry Kim Čong-ilova kultu. S využitím archivů a graficky zajímavých vsuvek je ve filmu režisérky N. C. Heikinové také přehledně připomenuta historie Korejského poloostrova.

ZEMŘÍT UKAMENOVÁNÍM/Zanan dar Kafan
Farid Haerinejad, Mohammad Reza Kazemi / Iran, Netherlands / 2009 / 73 min.

Trest smrti ukamenováním mohou v Íránu dostat ženy a někdy i muži, kteří se provinili cizoložstvím, prostitucí či zabitím v sebeobraně. Advokátka Šadi Sadrová, novinářka Asijeh Aminiová a další aktivistky za práva žen se snaží pomáhat těm, které byly odsouzeny k tomuto nehumánnímu, ponižujícímu a velmi bolestivému způsobu popravy. Jejich práce je však obtížná - sesbírat důkazy je téměř nemožné, neboť íránská vláda se snaží vše ututlat vzhledem ke kritice, kterou ji zahrnují mezinárodní organizace zabývající se lidskými právy. Dokument režisérů Farida Haerinejada a Mohammada Rezy Kazemiho vypráví příběh několika žen, které díky pomoci Šadi a její neziskové organizace unikly trestu smrti ukamenováním. Lejla Mafi, Parissa a Nazanin se v očích íránského trestního zákoníku ?provinily" sexuálním stykem s příbuzným, cizoložstvím a zabitím. Lejlu znásilnil její bratr, Parissu prodával manžel a Nazanin bránila sebe a svou neteř při pokusu o znásilnění. Změnit zavedenou praxi není snadné, ale íránské ženy se nevzdávají, byť pro ně samé znamená veřejná obhajoba ženských práv obrovské riziko. Film získal na letošním Berlinale Cenu za mír a spravedlnost (Peace Award for Justice).

JÁ, MOJE ROMSKÁ RODINA A WOODY ALLEN/Io, la mia famiglia rom e Woody Allen
Laura Halilovic / Italy / 2009 / 50 min.

Málokdy se začínající filmařce poštěstí natočit tak kvalitní a svěží dokumentární debut, jako se to podařilo devatenáctileté Romce Lauře Halilovicové. S malou ruční kamerou dokumentuje historii a hlavně současnost své rodiny, která přišla do Itálie koncem šedesátých let z Bosny a Hercegoviny. Na rozdíl od Laury řada jejích příbuzných včetně rázovité babičky stále kočuje v karavanech. Z nenávistných reakcí místních obyvatel a přístupu státních úřadů je ale zřejmé, že tomuto nomádskému způsobu života v Evropě, natož v Berlusconiho Itálii, již odzvonilo. Úsměvný a filmařsky překvapivě invenční snímek s výbornou hudbou nabízí pohled na romskou komunitu z netradičního úhlu pohledu - z jejího samého středu. Sama autorka pak vtipně vstupuje do děje v momentě, kdy ji rodina nutí se vdát, což ona odmítá. Jejím snem je stát se filmovou režisérkou. Talent k tomu rozhodně má. Jen kdyby ještě Woody Allen odpověděl na její dopisy?